Na vlnách sektu a nikotinu

Celý tento příběh, začal jednou naprosto banální náhodou. Taková náhoda se může stát jen v béčkovém románu z přelomu století. Kdosi si zaměnil jméno s tím mým. Ano, to se přeci občas může stát ne? Jednoho dne jsem našel ve své schránce zlatou, elegantní obálku s mým jménem. Stálo na ní: Ing. Karel Tomeš. Opravdu se jmenuji Karel Tomeš, ale nejsem inženýr, ale obyčejný člověk s maturitním vzděláním. Přepadla mě taková zvědavost a touha, že jsem tu tajemnou obálku rozbalil. Nebyl to dopis, nýbrž pozvánka. Pozvánka na páteční večer na slavnost doktora Figlera. Vůbec jsem toho člověka neznal, ale jak jsem již psal. Má zvědavost byla taková, že jsem se rozhodl poctít toho neznámého muže návštěvou. Oblékl jsem si ten nejlepší oblek a vydal se taxíkem na předem určenou adresu. Řidič mě odvezl do vily za městem. Nikdy jsem tady nebyl. Ba co více. Ani jsem nevěděl, že zde tato skvostná budova stojí. Prošel jsem otevřenou brankou a šel po cestě osvícené řadou pochodní zaražených do země. U vch...

Dnes je ideální den. Velmi, ale velmi příznivý den. Dnes se to stane. Právě dnes. Dnes se stanu tím, kým jsem vždycky býti chtěl. Dnes stanu se bohem. Egoismus mu nechyběl. Ještě aby ne. Nikdy si nedával malé cíle. Věděl, že je nejlepší a nikdy o sobě nepochyboval. Bylo pondělí, a za tři hodiny ho čekala nejdůležitější událost jeho života. Pokud uspěje, tak má do důchodu vystaráno, a už nikdy nebude muset na práci sáhnout. Nikdy nebude muset pracovat, už žádná starosti, stres, ranní záchvaty úzkosti, zvracení, nervozita. Chyběli jen tři hodiny k tomu, aby vyřešil budoucnost jednou provždy. K snídani si usmažil vejce. Vzal si je na terasu a posnídal na čerstvém vzduchu. Sledoval shon na ulici. Přemýšlel, proč všichni mají potřebu pořád někam pospíchat. Proč to ti lidé vlastně dělají? Má to vůbec cenu se pořád honit za průměrem? Dojedl a talíř vyhodil ho na ulici. Slyšel jak se dole na chodníku rozbil. Někdo pak začal nadávat. Bylo mu to, ale jedno. On totiž může dělat všechno. Všechno...

Zima dokáže být krásná i krutá. Závěje sněhu v nás evokují vzpomínky na dětství, Vánoce, časy klidu a míru. Zima je také časem mnoha radovánek. Ivan se svými přáteli Filipem a Michalem odjeli jako každou zimu na Šumavu. Jako studenti sportovního gymnázia se těšili celý rok na to, až zase stráví týden lyžováním a nočním popíjením a klábosením u krbu. Jelikož jejich oblíbená chata Láska, byla letos obsazená, tak museli vzít zavděk chatou s pomyslným názvem Ticho. Cesta byla dlouhá a náročná. Autobus je vyhodil v Srní a zbytek cesty museli dojít pěšky. Byla to celodenní dřina, kdy se museli prodírat závěji sněhu. Do tváří jim šlehal vítr a únava dávala znát. V podvečer konečně dorazili na chatu. Vypadalo to tady jako ve skanzenu socialismu. Odporná a zatuchlá výzdoba, starý nábytek, vycpaná zvířata a majitel, který už od pohledu budil zájem. Představil se jako pan Rys. Byl vysoký, šlachovitý, vlasy a plnovous měl šedivý a jeho oči….Z jeho šedivých očí šlo, cosi tajemného. Ubytoval je a ...

Každý muž má potřebu obdarovávat svou milou. Je to vlastně takový upřímný projev lásky, kdy pořizujete dárky pro svou milovanou polovičku. Někteří z nás kupují drahé šperky, jiní drobné maličkosti a najdou se tací, kteří si dají práci, a vlastnoručně dárek vyrobí. Arnošt už byl v dílně od rána. Nepracoval na ničem menším, než na velkolepém dárku pro svou manželku, kterou ze srdce miloval a udělal by pro ní cokoliv. Jako zručný tesař neměl problém pracovat dlouhé hodiny se dřevem. Ba naopak. Zbožňoval tu práci. Hoblík, pilka, kladivo, hřebíky….Se všemi se přátelil. První fáze už byla hotová. Sundal si pracovní brýle, oprášil ze sebe piliny a vyšel před dílnu. Z náprsní kapsy vyndal cigaretu, kterou si připálil sirkou. Vyfoukl modrý dým k nebesům a musel se pousmát. Slunce zářilo a den byl nádherný. Doma na něj čekala jeho milovaná žena a on se těšil, jak ji brzy svým dárkem překvapí. Prohlížel si svou zahradu, dům….Vše pro svou Kačenku postavil svýma rukama. Nikdo mu s tím nepomáhal. ...

Nesnášel rána. Bylo to otravné, jako na poště. Vstát, umýt, obléci se, a vyrazit do práce. Koho by to bavilo. Kamil byl hrubě nespokojený se svým životem. Koho by také bavilo dělat vedoucího ve skladu vyřazených figurín. Byla to depresivní práce. Denně byl ve styku jen s neforemnými kusy plastu, které měli představovat dámské křivky. Sklad, samota a bakelitová prsa. Seděl ve skladu a vyplňoval objednávku. Měl expedovat třicet figurín jednomu nejmenovanému obchodnímu řetězci. Dnes byl opravdu den blbec. Nejprve mu vyteklo pero do kapsy, pak se div nezadávali rohlíkem s paštikou a ve finále zjistil, že mu šéf slíbenou odměnu nepřidá. Ano. Byl pátek, normální lidé se těšili na víkend a on jen čekal na další nudný večer u televize. Kdyby tak měl alespoň ženu. Nějakou opravdovou z masa a kostí. Táhlo mu na třicet a už ho unavovalo to věčné onanování u levných porno časopisů. Kdyby aspoň dostal přidáno a mohl si zaplatit pořádný porno kanál…. Z letargie ho vyrušilo zazvonění telefonu. Byl ...

Uběhlo to jako vteřina času. Strach. Najednou přišel a procházel celým tělem až do morku kostí. Dýchal na něj ze všech stran. Byl všude. Doufal v to, aby už konečně odešel. Hlavně nesmí být tma. Nesmí být tma. Pobíhal po stavení a zapaloval každou svíčku, co našel. U toho bez přestání kontroloval, jestli jsou všechna okna zavřená. Nesměla sem přijít! Nesměla se dostat do jeho stavení. Ne! Ona musí zůstat venku, aby přežil. Nebyla místnost, ve které by se nesvítilo. Plameny ozařovali zeď a hrály si se stíny. Byl v bezpečí. Tady byl v bezpečí. Ulevilo se mu. Otřel si z čela pot a sedl si ke stolu. Zvedl z něj dýmku a vložil si ji do úst. Už byla napěchovaná. Připálil si a spokojeně bafal. Už aby bylo ráno. Až bude svítat, tak bude moci konečně v klidu spát. Světlo znamená naději, štěstí a další den života. Vzpomínal na dětství. Viděl až příliš lidí, které si odnesla tma. On musel přežít. On musel přežít. Leknutím sebou trhl. Venku zaduněl hrom a blesk ozářil místnost. Zvedl krabičku s...