Zahrada hrůzy
Stalo se to v době, kdy jsem žil v té tajemné době plné fantazie a her. Dětství. Nerad bych na něj zase vzpomínal. Bylo to období plné bolesti a ztrát. V jednom z těch nevinných dnů, které jsem měl trávit svobodou a hrami se to stalo. Nerad vzpomínám na dětství a na tu tajemnou zahradu. Nikdy jsem se sem nechtěl přestěhovat. Nikdy. Mé zhnusení tímto domem ve mně ještě teď po letech vyvolává strach. Ano. Strach. Čistokrevný strach ze kterého mě mrazí. Co jsem ale měl dělat jiného? Dědictví je dědictví. Stojím u okna a koukám do zahrady. Vůbec se nezměnila. Je plná křovin a záhonků…Růží a tulipánů. Přesně tak, jak to tady bylo, když jsem tady musel trávit své letní prázdniny. Je to jako dnes, když mě má teta kárala za to, když jsem do ni chtěl vstoupit. Z nějakých nejasných důvodů jsem do ní nesměl. Mohl jsem jen na verandu, ale nikdy ne do zahrady. Prý se tam skrývá mnoho věcí, která by měla být zapomenuta. Můj strach tím narůstal. Citlivá dětská duše je náchylná na strašidelné histor...