Na dotek noci
Vzpomínám na doby, kdy jsem byl doopravdy šťastný. Na doby, kdy jsem hleděl na hvězdy a usmíval se přitom, protože jsem děkoval bohu za to, že tě mám. Láska je vlastně ošemetná záležitost, ale co bychom si bez ní počali. Jak krásné je milovat….
V celé zemi je vichřice. Lépe řečeno orkán. Vítr odnáší střechy, vypadává elektřina a lidé jsou bezradní. Mě to jedno. Sedím ve vyhřátém pokoji, v krbu příjemně plane oheň a je mi dobře. Koukám se z okna, jak vítr ohýbá stromy. Kdysi jsem je sázel kvůli tobě. To už je ale dávno. Čert to vem. Jdu k baru a nalévám si skleničku. Od těch dob, co nejsme spolu s tím mám trochu problémy, ale jednou to přeji jen zvládnu dát dohromady a vykašlu se na pití.
Skotská příjemně hřeje. Mám to rád. Je to takový příjemný pocit, jako když vám někdo řekne, že vás miluje. Láska. Už zase tady melu o lásce….Jdu k televizi a zkouším ji zapnout. Nic. Tma stále trvá. Už m to nebaví. Chtěl jsem sledovat fotbal z Anglie a místo toho mám doma tmu.
Došel jsem na chodbu pro dřevo a přitopil v krbu. Zvýšil jsem tempo a nalil si třetí sklenku. Má to něco do sebe. Usedám do křesla, z kapsy županu vytahuji cigaretu a zapaluji si. Z obrazu nad krbem na mě hledí z obrazu můj praděda. Velký to muž. Vážná tvář. Důstojné držení těla….Aristokrat. A co jsem já? Jen chabí stín slávy své rodiny. I když vlastně…..Já žádnou rodinu nemám. Nemám rodinu, nemám ženu, mám jen pití a tuhle ruinu, kterou se snažím dát dohromady. Práce jde pomalu, vzpomínky svazují a…..Nechci pořád mluvit jen o tobě. Za ty roky, co jsme byli spolu jsem tebou stále pohlcený. Občas mám pocit, jako by jsi jen odešla nakoupit, ale…..Už nikdy se nevrátíš. Nikdy se už nevrátíš…..
Hodiny ukazují půl třetí ráno. Zase noc kterou probdím. Spánek je můj největší zabiják. Kdysi mi jedna kartářka řekla, že jsem ve své poslední reinkarnaci ubližoval spoustě lidí a jejich duše mi proto nedají spát. Nikdy jsem tomu moc nevěřil, ale pravdou zůstává, že spánek je pro mě horší než umírání. Jedno dlouhé umírání. Musím se napít. Láhev v baru byla dopitá, ale věděl jsem, že mám ve sklepě další. Vzal jsem baterku a šel dolů po schodech. Musel jsem si dávat pozor. Schody byly kamenné a kluzké. Nechtěl jsem upadnout. Kdyby se to stalo, tak by mě tady už nikdy nikdo nenašel. Sešel jsem ze schodů a došlápl na podlahu. Má vlastní práce. Těch hodin, co jsem tady strávil na kolenou a betonoval….Posvítil jsem na polici. Byla tam. Rychle jsem ji vzal a utíkal nahoru po schodech. Ve sklepě jsem měl přeci jen depresivní a stísněnou náladu.
Vítr stále sílil. Tohle už nebylo normální. Už aby byl den. Myslel jsem si, že si alespoň přečtu nějakou knihu, ale hned když jsem nějakou otevřel, tak mě přešla nálada. Na čtení budu mít dost času v důchodu. Sedím v křesle, které jsem otočil proti oknu a piji. Sleduji matné stíny ve tmě a představuji, co se kde děje. Myslím, že nikde nic dobrého. Nikde nic dobrého…..
Vzbudili mě první záblesky světla, které mi svítily do obličeje. Zvedl jsem se z křesla a protáhl se. Oheň v krbu už dohořel, láhev ležela pod stolem prázdná. Zase budu muset jet do města pro novou. Vyšel jsem na verandu před dům a zapálil si. Prvotní záchvat kašle jsem překonal rychle a cigareta už brzy měla onen kýžený účinek. Pozoroval jsem zahradu. Všude se válely polámané větve a….Ach ne….Vítr mi pobořil skleník. Můj milovaný skleník, kde jsem pěstoval zeleninu. Zlostí jsem mrštil cigaretou o zem. Teď si půjdu uvařit kafe a pak to dám všechno do kupy. Znovu si uklidím zahradu tak jak má být a opravím skleník. Jak nesnáším nepořádek. Jak nesnáším nepořádek.
Zapálil jsem vařič a dal vařit vodu na kafe. Najednou jsem se začal smát. Příšerně jsem se začal smát. Smál jsem se tak, až se mi vyhrkly slzy. Uvědomil jsem si totiž jedno. Kdybych tě tenkrát, když jsem tě zardousil poté, co jsem se dozvěděl, že máš jiného, nezakopal ve sklepě, tak bych tě teď musel patrně zakopávat znova, protože vítr byl tak silný, že vyvrátil i keříky rajčat. Holt….Stane se.
Utřel jsem si slzy a šel si vypít kávu do pokoje. Musel jsem si dávat pozor, abych se cestou nepolil. No uvažte. Není to hezké, když si i po letech vzpomenete na někoho, koho jste milovali? Láska je mocná čarodějka, ale více mě nyní štve představa rozbitého skleníku. No co. Alespoň se nějak zaměstnám. Venku stále vanul vítr, já seděl v křesle s výhledem do zahrady, a vzpomínal…..
V celé zemi je vichřice. Lépe řečeno orkán. Vítr odnáší střechy, vypadává elektřina a lidé jsou bezradní. Mě to jedno. Sedím ve vyhřátém pokoji, v krbu příjemně plane oheň a je mi dobře. Koukám se z okna, jak vítr ohýbá stromy. Kdysi jsem je sázel kvůli tobě. To už je ale dávno. Čert to vem. Jdu k baru a nalévám si skleničku. Od těch dob, co nejsme spolu s tím mám trochu problémy, ale jednou to přeji jen zvládnu dát dohromady a vykašlu se na pití.
Skotská příjemně hřeje. Mám to rád. Je to takový příjemný pocit, jako když vám někdo řekne, že vás miluje. Láska. Už zase tady melu o lásce….Jdu k televizi a zkouším ji zapnout. Nic. Tma stále trvá. Už m to nebaví. Chtěl jsem sledovat fotbal z Anglie a místo toho mám doma tmu.
Došel jsem na chodbu pro dřevo a přitopil v krbu. Zvýšil jsem tempo a nalil si třetí sklenku. Má to něco do sebe. Usedám do křesla, z kapsy županu vytahuji cigaretu a zapaluji si. Z obrazu nad krbem na mě hledí z obrazu můj praděda. Velký to muž. Vážná tvář. Důstojné držení těla….Aristokrat. A co jsem já? Jen chabí stín slávy své rodiny. I když vlastně…..Já žádnou rodinu nemám. Nemám rodinu, nemám ženu, mám jen pití a tuhle ruinu, kterou se snažím dát dohromady. Práce jde pomalu, vzpomínky svazují a…..Nechci pořád mluvit jen o tobě. Za ty roky, co jsme byli spolu jsem tebou stále pohlcený. Občas mám pocit, jako by jsi jen odešla nakoupit, ale…..Už nikdy se nevrátíš. Nikdy se už nevrátíš…..
Hodiny ukazují půl třetí ráno. Zase noc kterou probdím. Spánek je můj největší zabiják. Kdysi mi jedna kartářka řekla, že jsem ve své poslední reinkarnaci ubližoval spoustě lidí a jejich duše mi proto nedají spát. Nikdy jsem tomu moc nevěřil, ale pravdou zůstává, že spánek je pro mě horší než umírání. Jedno dlouhé umírání. Musím se napít. Láhev v baru byla dopitá, ale věděl jsem, že mám ve sklepě další. Vzal jsem baterku a šel dolů po schodech. Musel jsem si dávat pozor. Schody byly kamenné a kluzké. Nechtěl jsem upadnout. Kdyby se to stalo, tak by mě tady už nikdy nikdo nenašel. Sešel jsem ze schodů a došlápl na podlahu. Má vlastní práce. Těch hodin, co jsem tady strávil na kolenou a betonoval….Posvítil jsem na polici. Byla tam. Rychle jsem ji vzal a utíkal nahoru po schodech. Ve sklepě jsem měl přeci jen depresivní a stísněnou náladu.
Vítr stále sílil. Tohle už nebylo normální. Už aby byl den. Myslel jsem si, že si alespoň přečtu nějakou knihu, ale hned když jsem nějakou otevřel, tak mě přešla nálada. Na čtení budu mít dost času v důchodu. Sedím v křesle, které jsem otočil proti oknu a piji. Sleduji matné stíny ve tmě a představuji, co se kde děje. Myslím, že nikde nic dobrého. Nikde nic dobrého…..
Vzbudili mě první záblesky světla, které mi svítily do obličeje. Zvedl jsem se z křesla a protáhl se. Oheň v krbu už dohořel, láhev ležela pod stolem prázdná. Zase budu muset jet do města pro novou. Vyšel jsem na verandu před dům a zapálil si. Prvotní záchvat kašle jsem překonal rychle a cigareta už brzy měla onen kýžený účinek. Pozoroval jsem zahradu. Všude se válely polámané větve a….Ach ne….Vítr mi pobořil skleník. Můj milovaný skleník, kde jsem pěstoval zeleninu. Zlostí jsem mrštil cigaretou o zem. Teď si půjdu uvařit kafe a pak to dám všechno do kupy. Znovu si uklidím zahradu tak jak má být a opravím skleník. Jak nesnáším nepořádek. Jak nesnáším nepořádek.
Zapálil jsem vařič a dal vařit vodu na kafe. Najednou jsem se začal smát. Příšerně jsem se začal smát. Smál jsem se tak, až se mi vyhrkly slzy. Uvědomil jsem si totiž jedno. Kdybych tě tenkrát, když jsem tě zardousil poté, co jsem se dozvěděl, že máš jiného, nezakopal ve sklepě, tak bych tě teď musel patrně zakopávat znova, protože vítr byl tak silný, že vyvrátil i keříky rajčat. Holt….Stane se.
Utřel jsem si slzy a šel si vypít kávu do pokoje. Musel jsem si dávat pozor, abych se cestou nepolil. No uvažte. Není to hezké, když si i po letech vzpomenete na někoho, koho jste milovali? Láska je mocná čarodějka, ale více mě nyní štve představa rozbitého skleníku. No co. Alespoň se nějak zaměstnám. Venku stále vanul vítr, já seděl v křesle s výhledem do zahrady, a vzpomínal…..
Komentáře
Okomentovat