Na vlnách sektu a nikotinu

Jednou za rok to čeká každého. Není to tak významné jako narozeniny nebo Vánoce, ale stejně se počítá s tím, že se najdou blbci, kteří se vám to budou snažit zpříjemnit a nebo tvrdě oplatit. Svátek. Dneska slaví své jubileum. Dvacátý pátý svátek v životě. Nuda, blbost, zbytečnost, ale na druhou stranu….Proč si neužít trochu té pozitivní popularity, kdy vám každý přeje a má vás najednou rád ne? To ráno bylo samo o sobě hektické. Zaspala a nestíhala autobus. V práci měla být za deset minut a to bylo na pouť přes celé město opravdu, ale opravdu málo. Ale co. Smířila se s tím, že přijde pozdě a tak nikde nespěchala. Zašla si do kavárny pro kafe a snídani a rozhodla se, že pojí po cestě na nedaleké lavičce. K její hrůze však byla jediná lavička v širokém okolí obsazená podivně vypadajícím individuem, které leželo obklopené prázdnými láhvemi od levného vína. Když přijmula fakt, že se bude muset najíst za chůze, tak se ji při otevření toustů udělalo zle. Číšnice musela být buď sjetá a nebo...

Moje soužití s Irenou bylo čím dál tím více nesnesitelnější. Z téhle kdysi milé a fajn holky se stala naprosto odpuzující hysterická harpyje, která mi byla schopná udělat scénu kvůli každé maličkosti. Něco jsem jí koupil, hned jsem to dostal sežrat za to, že jsem určitě musel něco provést. Uklidil jsem celý byt a stejně si vždycky našla nějakou drobnost a seřvala mě. Byly chvíle, kdy jsem ji chtěl opravdu zabít, ale na druhou stranu….Je mi věrnou ženou už dlouhých pět let. Aspoň tedy doufám. Normální červnová sobota. Venku je vedro k padnutí, všichni normální lidé se válejí u vody, jen mé poupátko rozhodlo, že se bude doma, protože se očekává návštěva harpyje číslo dvě. Ano, přijede mi tchýně. Kdybych tenkrát nebyl blbý a přihlásil se do toho spolku myslivců, tak bych si obstaral pušku a odstřelil obě dvě. Zvedl jsem se z gauče a došel do kuchyně, kde má drahá polovička přemýšlela nad tím, co bychom měli uvařit. „Už jsi přišla na to, co uvaříme, miláčku?“ Její zlé modré oči se na m...

Ženy. Všichni je chceme, ale každý jinak. Někdo touží po lásce na celý život a jiný…..Chtíč je zlo, ale krásné zlo. Neustále nás nutí hrnout se do nových dobrodružství. Lovení pomyslných skalpů. To je to, oč tu běží. Žena je pro mě jen kus masa, ke které citově nic necítím. Jen mé libido mě neustále nutí lovit. Evidentně mám nadměrné množství testosteronu, které mi brání v duševním rozvoji. Chci jen sex a umím si ho vzít. A vy feministky: Poserte se! Můj život je jedna velká hra. Hra s překvapením na konci. Ano, jsem velmi hravý člověk. Všechny své milenky si ukládám pod jednou a tou samou přezdívkou. Každá je má láska. Proč to dělám? Dovedete si představit tu rozkoš, když se s nějakou domluvíte na schůzce a do poslední chvíle netušíte, která přijde? A co teprve ty drobné radovánky. Třeba koupíte pugét lilií, ale v momentě, kdy vaše LÁSKA vstoupí, tak vám oznámí, jestli náhodou nejste debil, když vám x krát povídala, jak je na ně alergická. Pak vám dojde, že na druhou stranu jiná sle...

Věnováno Gustavovi, k jeho dnešním narozeninám. Magorem se buď narodíte a nebo se k němu vypracujete. V mém případě to bylo tak půl napůl, leč opravdovým magorem jsem se stal až v okamžiku, kdy jsem ho jednoho dne objevil. No abych byl přesný. On objevil mě. Seděli jsme s bandou hipíků na jezírku a najednou se z kopce k lavičkám valila vysoká kopie Ježíše Krista se slovy: „Čau šťávy, kam tečete.“ To bylo poprvé, co jsem tohoto éterického buřiče potkal. Když ze mě vymámil cigaretu a dali jsme se do řeči, tak byl osud zpečetěn a stala se z nás slavná lihová dvojice. Říkali nám všelijak. Maverick a Goose, malej a velkej nebo prostě dva buzeranti. Naše akce a eskapády byly tak slavné, že jednu dobu platilo na místním internátu pravidlo, kdy vychovatelky žákům zakazovali se s námi stýkat. Ano. Zkazili jsme hodně lidí, ale nikdy jsme nezažili nudu a střízlivý den. Přežili jsme to, ale je naší povinností svěřit budoucím generacím, jak to tehdy vlastně bylo. Jak to bylo tehdy, kdy se na Lo...