Na vlnách sektu a nikotinu

Běžel jsem po louce a někdo mě pronásledoval. Nevěděl jsem kdo. Bál jsem se totiž otočit. Sotva jsem popadal dech, ale stále jsem utíkal. Nechtěl jsem, aby mě to či ono dostihlo. Šíleně jsem se bál o svůj život. Nechtěl jsem zemřít. Utíkal jsem stále bez přestání, dokud jsem nezakopl o pařez a nespadl. Celé tělo mi vibrovalo v bolestech. Něco mě udeřilo do zad. Otočil jsem se a….Hleděl jsem sám na sebe. Mé dvojče se nade mně naklonilo a popadlo mě za límec. Pak jsem dostal facku a v tu ránu jsem se s hrůzou probudil. Srdce mi příšerně bušilo a nesnesitelně mě bolela hlava. Byl jsem celý zpocený, ale na druhou stranu jsem byl rád, že to celé byl jen sen. Byl to jen sen. Od té chvíle už jsem nezabral. Seděl jsem za stolem a kouřil jednu za druhou. Tenhle pobyt mi beztak způsobí jen rakovinu. Nic lepšího jsem v tom neviděl. Samozřejmě, že jsem až do poledne nenapsal ani stránku. Udělal jsem alespoň pokrok. Nastavil jsem si číslování stránek. Zvedl jsem se, abych se protáhl, když jsem sp...

Cesta z Prahy nám trvala dobré tři hodiny. Měl jsem toho plné triko. Přišel jsem si jako misionář, který se vydal na dalekou pouť do neznámých krajin plných nebezpečí a samoty. Pohraničí. Všude samý les, kopce….Divní lidé a města a vesnice, která doposud viděl jen na mapách. Konečně jsme přijeli k cíli. Vesnice se jmenovala Kořen a byla deset kilometrů od „velkoměsta" Planá u mariánských lázní. Tak přesně tady budu trpět. Staré ošuntělé chalupy, na návsi rybník….No prostě idylka jako kdybych koukal doma na Chalupáře. Zastavili jsme před starou ošuntělou chalupou na úplném konci vesnice. Dříve žlutá fasády měla nyní vybledlou barvu, tu a tam prosvítala prasklá spára, nevelká zahrada a dřevěný, napůl rozpadlý plot. „Tak jsme v cíli, Maxi.“ Vystoupili jsme z auta a já si vyndal z kufru auta tašku. Gregor otevřel branku, odemkl dveře a vstoupili jsme do chalupy. Všude byla smrdět zatuchlina, povalovalo se tady všelijaké harampádí a z množství pavučin jsem usoudil, že tady už nikdo ...

Pozoroval jsem se v zrcadle na chodbě před Gregorovo kanceláří. Hladce oholená tvář, mírně křivý nos jako pozůstatek dětské rvačky, husté černé vlasy a oči. Mé vyhaslé hnědé oči bez jiskry. Včera jsem to zase přehnal s pitím. Ty večírky bych měl omezit. Už ani nevím, jak se jmenovala ta holka, kterou jsem si odvedl domů. A vůbec….Bylo mezi námi něco nebo jsem byl tak opilý, že jsem sotva usnul? „Pan Gregor už vás očekává, pane Siebert.“ Ladná sekretářka, na kterou jsem si už delší dobu dělal zálusk mě vpustila do kanceláře mého šéfa jako gladiátora do arény. Šel jsem na smrt. Alespoň tak jsem si tedy připadal. Gregor seděl za stolem a kouřil dýmku. V dnešní době mi to už přišlo jako anachronismus, ale on si s ní přišel asi důležitý. Sherlock Holmes dnešní doby. „Rád tě vidím, Maxi. Sedni si.“ Přijal jsem místo v křesle naproti němu. Nabídl mi ze stříbrné krabice na stole cigaretu a ochotně mi připálil. „Víš, proč jsem si tě zavolal ne?“ „Nemám ani ponětí.“ „Dobře, tak já ti t...

Už zase jsem to nezvládl. Už zase jsem to nezvládl….Některá životní rozhodnutí jsou pro nás více než likvidační a poznamenají nás na celý život. To mé rozhodnutí, který mi zničilo život bylo to, že jsem šel studovat knihovnictví. Ano, člověk si řekne, že práce s knihami je krásná a pohodová, ale dovolím si odporovat. Práce v knihovně je podle mě ta nejnudnější, jakou si dovedete představit. Když začínáte, tak si představujete, jak to bude krásné sedět celý den obklopeni knihami a celou pracovní dobu si jen číst osudy vašich oblíbených hrdinů. Jo….Takhle jsem to opravdu měl, ale vydrželo mi to asi jen týden. Archivování, opravování zničených a umatlaných knih, hádání se s lidmi, že musí zaplatit pokutu….Omrzelo mě to. Dnes mohu říci, že po dvou letech na postu knihovníka nenávidím knihy. Už si je ani nekupuji. Nemám totiž potřebu přijít domů a zase se přehrabovat v knihách. Stal jsem se dokonale konzumním člověkem. Stačí mi televize. Pondělky nenávidím stejně tak, jako většina populace...

Prohlížel jsem si jeden snímek za druhým a má nervozita začínala stoupat. Nebyl jsem ani na jedné fotce. Místo mě tam byl jen temný stín. Tohle nevypadá dobře. Tohle vůbec nevypadá dobře. Přejel jsem si jazykem po špičácích abych zkontroloval, jestli mi náhodou nerostou. Nic jsem nezaznamenal. Buď už jsem se proměnil a nebo je to jen má domněnka. Stal se ze mě upír? Ale jak by se to stalo? Doběhl jsem k zrcadlu. Viděl jsem se. Nejsem upír. Přesto jsem si zkontroloval krk jestli na něm nenajdu nějaký kousanec. Žádná známka napadení. Došel jsem k umyvadlu a proudem studené vody jsem si omyl tvář. Tohle byl snad zlý sen. Vrátil jsem se do jídelny. na stole ležel fotoaparát, který jsem si včera koupil na bleším trhu. Je to snad jeho chyba? Nějaká vada nebo kaz? Kdyby tomu tak bylo, tak si vysvětlit, že ostatní lidé na fotkách jsou? Jen já jsem se ztrácel v mlze. Nalil jsem si panáka a poslal ho do sebe. Skotská mi zahřála dutiny a dodala sil. Tohle nebude žádná paranormální aktivita. Třeb...