Prokleté foto
Prohlížel jsem si jeden snímek za druhým a má nervozita začínala stoupat. Nebyl jsem ani na jedné fotce. Místo mě tam byl jen temný stín. Tohle nevypadá dobře. Tohle vůbec nevypadá dobře. Přejel jsem si jazykem po špičácích abych zkontroloval, jestli mi náhodou nerostou. Nic jsem nezaznamenal. Buď už jsem se proměnil a nebo je to jen má domněnka. Stal se ze mě upír? Ale jak by se to stalo? Doběhl jsem k zrcadlu. Viděl jsem se. Nejsem upír. Přesto jsem si zkontroloval krk jestli na něm nenajdu nějaký kousanec. Žádná známka napadení. Došel jsem k umyvadlu a proudem studené vody jsem si omyl tvář. Tohle byl snad zlý sen. Vrátil jsem se do jídelny. na stole ležel fotoaparát, který jsem si včera koupil na bleším trhu. Je to snad jeho chyba? Nějaká vada nebo kaz? Kdyby tomu tak bylo, tak si vysvětlit, že ostatní lidé na fotkách jsou? Jen já jsem se ztrácel v mlze.
Nalil jsem si panáka a poslal ho do sebe. Skotská mi zahřála dutiny a dodala sil. Tohle nebude žádná paranormální aktivita. Třeba jsem jen omylem během focení nechal prsty před objektivem. Nezbývalo mi nic jiného než to prubnout a vyzkoušet jestli je to pravda nebo ne.
Stoupl jsem si před zrcadlo, idiotsky se usmál a vyfotil se. Blesk mi na chvíli sebral zrak, ale ten se za krátko vrátil a já se vydal vyvolat fotku.
Temná komora byla ponořená do své magické aury očekávání nemožného. Stane se zázrak nebo budu uvrhnut do světla temnoty? Když jsem pověsil fotku na šnůru, aby uschla, tak jsem ztratil srdce v kalhotách. Na fotce byl jen můj foťák před zrcadlem obklopený mlhou. Do prdele. Vylezl jsem ze tmy na světlo a vrávoravě jsem sebou hodil na gauč. Neexistuji? Jsem jen mýtus, který se hmotnil? Jak si to jen vysvětlit? Rozbrečel jsem se a schoulil se do klubka jako kočka. Nevím, co si mám o tom myslel. Chci se konečně zbavit tohohle snu. Snu, který tolik bolí a nemůžu se z něj probudit.....
Vzbudila se uprostřed noci. Podívala se na mobil kolik je hodin. Bylo půl druhé ráno. Zvedla se z postele, aby se došla napít a když otevřela dveře ložnice, tak sebou překvapením trhla. V celém bytě se svítilo. Je tu snad někdo? Doběhla ke dveřím bytu. Zkontrolovala jestli je zamčeno, což bylo. Z košíku na deštníky vylovila tenisovou raketu a prošla celý byt. Nikdo tady nebyl. Jen v jídelně na stole byl fotoaparát a rozházené fotky. Posadila se za stůl a fotky si prohlédla. Ty fotky fotil Milan. Její přítel. Na fotkách z něj sršelo nadšení a radost. Ty fotky pořídil den potom, co si fotoaparát pořídil. Chtěl ho za každou cenu vyzkoušet než pojedou na dovolenou. Ano, ta dovolená. Rukou si přejela po zátylku a nahmatala si jizvu. Jizvu, která jí zůstala jako vzpomínka na bouračku, když je na dálnici srazilo auto s opilým řidičem. Milan té noci zemřel a zbyl po něm jen tenhle foťák. Pohladila ho, pozhasínala byt a šla zase spát. Milan stále ležel plačky na gauči a snažil se přijít na to, co se s ním vlastně děje. Kdyby to tak věděl....
Nalil jsem si panáka a poslal ho do sebe. Skotská mi zahřála dutiny a dodala sil. Tohle nebude žádná paranormální aktivita. Třeba jsem jen omylem během focení nechal prsty před objektivem. Nezbývalo mi nic jiného než to prubnout a vyzkoušet jestli je to pravda nebo ne.
Stoupl jsem si před zrcadlo, idiotsky se usmál a vyfotil se. Blesk mi na chvíli sebral zrak, ale ten se za krátko vrátil a já se vydal vyvolat fotku.
Temná komora byla ponořená do své magické aury očekávání nemožného. Stane se zázrak nebo budu uvrhnut do světla temnoty? Když jsem pověsil fotku na šnůru, aby uschla, tak jsem ztratil srdce v kalhotách. Na fotce byl jen můj foťák před zrcadlem obklopený mlhou. Do prdele. Vylezl jsem ze tmy na světlo a vrávoravě jsem sebou hodil na gauč. Neexistuji? Jsem jen mýtus, který se hmotnil? Jak si to jen vysvětlit? Rozbrečel jsem se a schoulil se do klubka jako kočka. Nevím, co si mám o tom myslel. Chci se konečně zbavit tohohle snu. Snu, který tolik bolí a nemůžu se z něj probudit.....
Vzbudila se uprostřed noci. Podívala se na mobil kolik je hodin. Bylo půl druhé ráno. Zvedla se z postele, aby se došla napít a když otevřela dveře ložnice, tak sebou překvapením trhla. V celém bytě se svítilo. Je tu snad někdo? Doběhla ke dveřím bytu. Zkontrolovala jestli je zamčeno, což bylo. Z košíku na deštníky vylovila tenisovou raketu a prošla celý byt. Nikdo tady nebyl. Jen v jídelně na stole byl fotoaparát a rozházené fotky. Posadila se za stůl a fotky si prohlédla. Ty fotky fotil Milan. Její přítel. Na fotkách z něj sršelo nadšení a radost. Ty fotky pořídil den potom, co si fotoaparát pořídil. Chtěl ho za každou cenu vyzkoušet než pojedou na dovolenou. Ano, ta dovolená. Rukou si přejela po zátylku a nahmatala si jizvu. Jizvu, která jí zůstala jako vzpomínka na bouračku, když je na dálnici srazilo auto s opilým řidičem. Milan té noci zemřel a zbyl po něm jen tenhle foťák. Pohladila ho, pozhasínala byt a šla zase spát. Milan stále ležel plačky na gauči a snažil se přijít na to, co se s ním vlastně děje. Kdyby to tak věděl....
Komentáře
Okomentovat