Příspěvky

Roušku only roušku

-
Dušičky…Jaký to krásný svátek památky zemřelých. Rodiny uzavírají sváry, jdou ruku v ruce položit květiny na hroby zemřelých, ihned po odchodu ze hřbitova už kují nové pikle a….Romantická neděle ne? Klid, mír, všude hoří svíčky, sem tam jsou vidět milenci, kteří si zpestřují den procházkou v okolí ponurých míst a….A pak je tu pan Libor. A Libor…To je extra třída. Kdysi to býval normální člověk. To člověk, říkám schválně. Dnes už je něco víc. Díky četbě liturgické literatury a všelijaké démonologii, které se věnoval celou první vlnu covidu se metamorfoval na zvláštního to tvora. Libor trpí utkvělou představou, že on je tím vyvoleným, který spasí svět a zachrání ho od možné apokalypsy. Jeho hlavním nepřítelem jsou odpírači roušek, Sluníčkáři a ti, co nevolili Babiše. Celé hodiny tráví skryt v křovích a temných uličkách, kde odhaluje zlé spoluobčany, kteří nedodržují státní pravidla. Ano, je to práce namáhavá a mnohdy nebezpečná. Nejednou se mu stalo, že ho omladina napadla a dokonce mu v...
Okomentovat
Další informace

Démoni noci - kapitola 11.

-
Celou noc jsem pracoval. Fungoval jsem ze setrvačnosti. Na nohách mě držela jen skotská, kterou jsem si lil do kafe. Tohle šílené tempo, ale sklízelo úspěch. Měl jsem napsaných už sedm kapitol. Sedm kapitol mé vlastní knihy. Potlačil jsem zívání. Měl jsem toho už plné zuby. Zvedl jsem se, protáhl se a došel si na záchod. Skoro jsem během močení usnul. Až tak jsem byl unavený. Když jsem vylezl ze záchodu, tak jsem byl nepříjemně překvapen. Na chodbě stál policista. „Dobrý den. Promiňte, že vás ruším, ale jste pan Siebert?“ „Ano….Co potřebujete.“ „Víte, poslal mě sem pan Procházka, prý by jste nám mohl pomoci. Samozřejmě. Půjdeme dál ne?“ Uvařil jsem policistovi kafe. Zdráhal se, ale když jsem mu ho postavil na stůl, tak přestal protestovat. „Tak co po mě potřebujete?“ „Víte, jde jen o takovou maličkost. Znáte slečnu Procházkovou?“ „Myslíte Alici? Ano znám. Je to tak dva týdny, co sem za mnou měla přijet a nepřijela.“ „Jak to myslíte, že nepřijela?“ Popsal jsem mu celou historku o tom, j...
Okomentovat
Další informace

Démoni noci - kapitola 10.

-
Nevím, kdo to byl, ale ten muž stál na cestě před mojí chalupou už více než deset minut. Pozoroval jsem ho z okna, schovaný za záclonou. Byl vysoký, pohublý, na sobě měl plátěné šortky a bílé tričko. Mohlo mu být kolem padesátky. Jen tam stál sledoval chalupu. Nevěděl jsem, co tím sleduje. Kdo to vůbec byl? Co když mě viděl? Ne, to je hloupost. Kdyby mě viděl, tak už by za mnou dávno přišel. Muž si zapálil cigaretu, otočil se a šel pryč. Tato podivná příhoda mi nesebrala elán psát. Jediné, co mě rušilo bylo neustálé volání od Ireny. Abych se ho zbavil, tak jsem si raději vypnul telefon a schoval ho do tašky. Gregor mi to řekl jasně. Byl to mocný muž a kdybych si ho poštval proti sobě, tak už bych si ani neškrtl. Abych se rozptýlil, tak jsem zašel do hospody. Procházka mě uvítal, nalil nám panáky a sedl si vedle mě. Dnes nebyl vůbec výřečný. Vypadal dost zamyšleně. „Stalo se vám něco?“ „Stalo. Naše Alice. Ona zmizela.“ Ta slova zněla jako bodnutí nože do břicha. „Jak zmizela?“ „Víte,...
Okomentovat
Další informace

Démoni noci - kapitola 9.

-
Nebyl jsem tady jen pár dní, ale přišlo mi to jako věčnost. Celá ta šílená chalupa mi zase padala na hlavu. Gregor aspoň nebyl škrt a nakoupil mi sem ze svého dostatečné množství zásob, takže kdybych chtěl, tak jsem ani nemusel opouštět chalupu. Opět jsem si jako předtím položil počítač na stůl. Bylo to, jako bych svolával všechny múzy k tomu, aby mi přihrály do cesty nějaký rukopis, ale pochyboval jsem o tom, že bych ho nějakou zvláštní náhodou našel stejně tak, jako tenkrát v knihovně. Teď už byla má situace kritická. Možná by bylo dobré se přiznat. No tak co. Ve vězení by mi možná bylo lépe. Nebo se můžu zabít? To je také varianta. Napíši závěť a v klidu a míru se tady oběsím. Ale dokázal bych to? Ne. Mlčení je to jediné, co mi zbývá. Zase jsem pil. Jen jsem ležel, kouřil a pil. Takový život správného vandráka. Oběsit se sice nedovedu, ale upít se k smrti….To by mi mohlo vyjít. V domě byla tma, ale zvenku sem zářilo světlo. Vycházelo někde ze zahrady. Vrávoravě jsem se zvedl a šel...
Okomentovat
Další informace

Démoni noci - kapitola 8.

-
Několik dní po svém příjezdu jsem strávil jen tak, že jsem byl zavřený ve svém bytě a chlastal. Nedá se tomu říci, že pil. Nebyl v tom žádný akt kultivovaného pití. Bylo prach sprosté. Opíjení do bezvědomí. Pomáhalo mi to usnout. Trápili mě strašné noční můry. Pořád se mi zdálo o Alici a o té tajemné ženě, jejíž jméno jsem ani neznal. Gregor měl svůj rukopis, takže jsem věděl, že mě nějakou dobu nebude otravovat. Telefon jsem měl vypnutý jen kvůli neodbytné Ireně. Pořád se za mnou snažila dolézat, ale ona byla ta poslední koho jsem chtěl vidět. Nikoho jsem nechtěl vidět. Vadil mi i vlastní odraz v zrcadle. Plížil jsem se tmou a prázdnotou svého bytu, pil a chtěl vymazat z hlavy celý svět. Když jsem se konečně dostal z deprese a letargie, tak jsem se umyl, oholil a šel za Gregorem do jeho kanceláře. Nadšeně mě přivítal a hned mě posadil do křesla. „Maxi. To jsem rád, že jsi tady. Nikdo se ti nemohl dovolat. Jsi v pořádku?“ „V naprostém. Neboj.“ „Rád to slyším. Ale k věci. Četl jsem tvůj...
Okomentovat
Další informace

Démoni noci - kapitola 7.

-
Už od dětství mívá člověk různá přání. Třeba to, že se chcete probudit a všechno zlé najednou zmizí. Jako by se nic. Předešlého dne nestalo. Všechno byl jen ošklivý sen a z toho jste se vyspali. Bohužel ošklivý sen to nebyl. Všechno to byla pravda. Pochopil jsem to v momentě, kdy jsem šel zatopit v kamnech a v nich jsem spatřil ohořelý zbytek sešitu. Byl jsem vrah. Bez přestání se mi v hlavě motaly myšlenky o tom, co jsem udělal. Proč jsem to udělal? To vážně všechno ta blbá kniha? Došel jsem ke studni a podíval se do ní. Nic. Tělo tam neplavalo. Že by tak rychle kleslo pod hladinu? Nikdy jsem nebyl příliš zdatný ve fyzice, ale z detektivní literatury jsem měl zažité, že tělo se musí zatížit, aby se vůbec ponořilo. Co když ji někdo vylovil? Ne, to byla hloupost. Kdyby se to stalo, tak už bych měl v chalupě celou armádu policistů a už by mě odváželi. Vrátil jsem dovnitř. Začalo totiž zase mrholit. Spiklo se proti mně i počasí. Být dítě, tak si řeknu, že jsem horší prázdniny nezažil. ...
Okomentovat
Další informace

Démoni noci - kapitola 6.

-
V sobotu večer jsem mohl prohlásit, že mám celou knihu hotovou. Aby se neřeklo, že jsem král plagiátorů, tak se musím pochlubit. Závěrečný odstavec jsem napsal sám. Kniha byla hotová, upravená a můj úkol v pohraničí byl splněn. Chtěl jsem to hned zavolat Gregorovi, ale když jsem jeho číslo hledal v adresáři, tak mi došlo, že to je pěkná blbost. Přijel jsem sem v úterý a v sobotu už mám hotových dvě stě stran? To mi přeci nesežere. Zvláště poté, co jsem mu sveřepě tvrdil, že na ničem během roku nepracuji. Když jsem to ale vzal kolem a kolem….Jak dlouho psal Kerouac svůj román Na cestě? Týden? Jenže on byl génius nadopovaný efedrinem a já jsem obyčejný lhář, který jen opsal něčí práci. Rozhodl jsem se, že tady počkám ještě týden a pak mu zavolám. Dostatečná doba na to napsat knihu. Alespoň jsem si to myslel. Pršelo. Stále pršelo a mě to už lezlo na nervy. Nemohl jsem nikam jít, jen jsem byl doma a nudil se. Kdybych měl alespoň stáhnutý nějaký film, tak by se to snad dalo přežít, ale takh...
Okomentovat
Další informace